Za zlatou medaili dostal látku

Tři zlaté Emila Zátopka jsou často vzpomínány v souvislosti s olympijskými hrami v Helsinkách v roce 1952. Ale českoslovenští sportovci dosáhli i čtyř dalších – jednu z nich vybojoval slovenský boxer Ján Zachara, kterému je nyní 93 let.

Často se dnes píše o velkých finančních odměnách pro sportovce. A co dostal za své zlato tehdy? Na to odpovídá sám úspěšný sportovec. „Odměnu jsem skutečně dostal, bylo to dvanáct dílů Stalinových spisů a tři metry látky.“ Nechybělo ovšem mnoho a Ján Zachara na olympijské hry neodjel. Startovat měl už na OH v Londýně v roce 1948, ale nakonec se za nejasných okolností do Londýna nedostal. Jak s nadsázkou říká: „...najprv mi zobrali miery a potom letenku.“ Do Helsink nakonec odcestoval na přímluvu olympijského medailisty z roku 1948 Júlia Tormy. Zúčastnil se pak ještě olympijských her v Melbourne v roce 1956, kde skončil ve čtvrtfinále.

Rodák z Trenčína toho zažil ve svém životě opravdu hodně, a tak snad jen zajímavá historka z roku 1946, kdy boxoval v pražské Lucerně. Tam startovali reprezentanti tehdejšího Sovětského svazu, Polska, Bulharska a Československa. Diváci nepřijali zpočátku Jána Zacharu s nadšením. Z davu se ozývalo: „Proč jste sem poslali takovou žížalu, to nemáte lepšího? “ Ale Zachara si postupem času publikum získal na svou stranu. Finálový zápas se sovětským šampionem Segalovičem skončil podle rozhodčích nerozhodně. Ale obecenstvo po verdiktu bouřilo a v tisku se psalo o jasném Zacharově vítěztsví a vrcholu nespravedlnosti.

Za dva roky už by tehdy ale takový článek vyjít asi nemohl...

Pro blog Sportantique, -ALP-