Zátopek-Kuc-Chataway-Kuc

Krátce před mistrovstvím Evropy jej překonal čtyřnásobný olympijský vítěz z let 1948 a 1952 Emil Zátopek. Přesně o jednu sekundu.

Na evropském šampionátu v Bernu skončil Zátopek v této atraktivní a diváky milované atletické disciplíně třetí. Svého prvního velkého vítězství v něm dosáhl rodák z Alexinu na Ukrajině Vladimír Kuc ze SSSR, který se také stal novým světovým rekordmanem v čase zase o něco lepším – 13:56,6.

Ozdoben těmito vavříny střetl se Kuc v Londýně v říjnu téhož roku v mezistátním utkání Anglie-SSSR s tehdejším nejlepším britským vytrvalcem Christopherem Chatawayem. V rychlém, neumdlévajícím tempu prokládaném „záchvaty“ ještě větší rychlosti, jak se říkalo trhákům, které ale byly Zátopkovým „vynálezem“, se Kuc pokoušel Chatawaye setřást. Ale nepovedlo se mu to. V boji, který trval do posledního metru, nakonec zvítězil o dvě desetiny sekundy Chataway v čase tehdy neuvěřitelné hodnoty, 13:51,6. Světový rekord se přestěhoval na britské ostrovy.

Kuce tato porážka a ztráta rekordu dlouho mrzela. Ještě v roce 1973 vzpomínal: „Nejtrpčí zklamání ve své kariéře jsem zažil v Londýně, když mě nepatrným rozdílem porazil Chataway.“

O deset dnů později, 23. října, tedy už v pokročilém podzimu, se Vladimíru Kucovi nabídla možnost získat světový rekord zase zpátky v mezistátním utkání ČSR-SSSR v Praze na Strahově. Za Československo nastoupili Emil Zátopek a jeho žák Ivan Ullsperger, za SSSR vedle Vladimira Kuce ještě Vladimir Okorokov.

Kucovým soupeřem v běhu na 5 km byl tehdy pouze čas. Ale i nad ním se mu za pomoci hlediště zaplněného padesáti tisíci diváky podařilo zvítězit. V cíli mu rozhodčí naměřili 13:51,2, přestože studené, a především větrné počasí, kterým byl Strahov pověstný, Kucovi na rozdíl od obecenstva ani trochu nepřálo.

Honba za světovým rekordem tím pro rok 1954 skončila. V dalších letech však pokračovala dál.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2021