Ze vzpomínek a myšlenek Gutha-Jarkovského
- velikost písma zmenšit velikost písma zvětšit velikost písma
V letošním roce jsme si připomněli 160. výročí narození Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského, zakladatele českého olympijského hnutí.
Narodil se jako Jiří Karel Guth 23. ledna 1861 v Heřmanově Městci. V roce 1894 se stal v Paříži jedním ze zakládajících členů Mezinárodního olympijského výboru. V roce 1896, byl jediným Čechem, který se z titulu své funkce v Aténách účastnil prvních novodobých olympijských her. O tři roky později byl u zrodu Českého olympijského výboru, který přes počáteční těžkosti vyslal v roce 1900 na druhé hry v Paříži první české olympioniky.
Letos také uplynulo 125 let od konání prvních obnovených OH, jejichž myšlenku vzkřísil a uvedl v život francouzský baron Pierre de Coubertin.
Připomeňme si několik vzpomínek a myšlenek „českého Coubertina“ J. S. Gutha-Jarkovského, původním povoláním středoškolského profesora.
Když mu Pierre de Coubertin nabídl členství v Mezinárodním olympijském výboru, měl o tom sám Guth zpočátku velké pochybnosti:
„Baron Coubertin chtěl mít mezinárodní výbor a v něm také zástupce Čechů, ke kterým měl sympatie, myslím, velmi upřímné. Neznal však nikoho jiného nežli mne…“
„Ani mne nenapadlo jíti do Paříže, nebylo peněz a sotva bych byl dostal dovolenou na věc tak neznámou a takořka exotickou.“
„Odjížděje z Čech, sám jsem si nebyl dobře vědom důležitosti cesty…“
Bezprostředně po návratu z prvních her v Aténách v roce 1896 napsal:
„Nechci říci, že podobné vítězství atletické vytrhne nás z našich běd a že máme zanechat věd, umění a jiných snah – ale k zahození to snad přece není.“
V roce 1899, se vyjádřil takto:
„Český výbor pro hry olympijské se nerozejde… naopak z dosavadního temporérního výboru zadáním stanov se utváří výbor permanentní, který starati se bude o záležitosti her olympijských nyní i pro další budoucnost.“
Vzpomínal i na studentská léta a na svou profesi:
„Nebyl jsem nikdy ze studentů zvláště vynikajících a celé moje životní dílo jest jen výsledek pilné práce, nikoli omračujícího talentu.“
„Zvláštní věc, že léta univerzitní nezanechala v mé paměti žádných význačnějších stop. V Praze žil jsem stále stejně, navštěvoval jsem pilně všecky přednášky a sedával doma u studijního stolku.“
„Nedám si od nikoho vzít lásku ke škole a k mládeži, která mne posilovala v práci školní a pro niž jsem se svým způsobem zasazoval o zlepšení školních poměrů. Škola byla moje štěstí!“
Petr Feldstein
https://sportantique.cz/ze-vzpominek-gutha-jarkovskeho#sigProId70bb888700