Nečekané zlato z ringu (1952)

Naší největší nadějí byl obhájce zlaté medaile z Londýna 1948 Július Torma ve welterové váze. S dobrými šancemi se do hlavního města Finska vydali i Horymír Netuka ve váze těžké, Bohumír Koutný ve střední a František Majdloch v bantamové. Pátý rohovník, Ján Zachara, odjížděl s nejskromnějšími vyhlídkami. Vybojoval sice do té doby téměř 200 zápasů, přesto byl méně zkušený než čtyři ostatní. Jak to však občas bývá, dopadlo to obráceně.

Zachara, který boxoval v druhé nejlehčí váze, pérové, si na XV. letních olympijských hrách vedl z našich nejlépe. V prvním kole vybodoval přes počáteční nováčkovskou trému Švéda Akeho Wärnströma. Ve druhém ho čekal hbitý a nebezpečný Korejec Su Bung-Nan. Ján Zachara si ale poradil i s ním. Dostal se tak do čtvrtfinále, mezi osm nejlepších. Už to byl pro rodáka z Kubré u Trenčína velký úspěch.

O Oskaru Hekšovi, kterému tehdy bylo čtyřiadvacet, jsme se zmínili už v článku Medaile z Nového světa. Ten se věnoval především zlaté a stříbrné medaili Jaroslava Skobly a Václava Pšeničky ve vzpírání. Mimochodem – jediném zlatu a stříbru, které kdy v historii OH vydobyli naši sportovci v jedné a téže soutěži…

To už před ním stála velmi těžká překážka v podobě jednoho z favoritů – Jánose Erdeie z Maďarska. Zachara si však i tentokrát vedl statečně. Po nebojácném výkonu zvedl po skončení vyrovnaného souboje rozhodčí ruku právě jemu. To byl důvod k radosti nejen pro Zacharu, ale pro celou naši výpravu. Československo mělo zajištěnou už nejméně bronzovou medaili.

O postup do finálového souboje se proti Zacharovi postavil zástupce dalšího světadílu – Jihoafričan Leonard Leisching. Čechoslovák si vedl po celá tři kola skvěle. Předváděl dokonalý šerm pěstí a za skvělý technický box sklidil několikrát potlesk na otevřené scéně. O jeho vítězství nebylo pochyb. Byl ve finále. Stříbro měl jisté, ale on se v největší šanci svého sportovního života chtěl pokusit o zlato.

V boji o ně nastoupil proti Italovi zvučného jména – Sergiovi Caprarimu. Ani v tomto střetnutí s houževnatým a ctižádostivým soupeřem se skromný československý reprezentant nedal. A v helsinském ringu byla tehdy přítomna i sportovní spravedlnost. 24letý Ján Zachara z něj po páté za sebou odcházel jako vítěz.

Tentokrát už i jako vítěz olympijský.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020