Z historie ZOH ve 20. a 21. století – 9
by
Petr Feldstein
- velikost písma zmenšit velikost písma zvětšit velikost písma
V pátek 6. února 2026 budou v Miláně na stadionu San Siro, který je spojený především se jmény slavných fotbalových týmů Interu a AC, zahájeny jubilejní 25. zimní olympijské hry.
Slavnostní průvody sportovců se uskuteční ještě v dalších třech italských městech – Cortině d´Ampezzo, Predazzu a Livignu. I tam budou totiž olympijské soutěže probíhat.
Projděme se předcházející historií zimních her, které se poprvé uskutečnily více než před jedním stoletím. V roce 1924.
Lillehammer 1994 a Nagano 1998
XVII. ZOH proběhly v norském Lillehammeru od 12. do 27. 2. 1994. Uskutečnily se pouze 24 měsíců po těch předcházejících, které se konaly v Albertville ve Francii. Od té doby se zimní a letní hry už nadále nekonaly v jednom roce. Do Lillehammeru, ani ne třicetitisícového města v kraji Innlandet, se sjelo 1737 sportovců z 67 zemí. Bylo před nimi 61 soutěží. Z České republiky, která se tady pod vlajkou s pěti kruhy ucházela o nejcennější sportovní pocty poprvé samostatně, jich bylo 64.
Ukázalo se, že pro příjemnou atmosféru, skvělou organizaci a ideální podmínky se jednalo o olympiádu do té doby nejkrásnější. A asi ne jenom do té doby. O to smutnější bylo, že se našim olympionikům v Lillehammeru, a právě při prvním samostatném vystoupení v dějinách zimních her vůbec, nepodařilo získat žádnou medaili.
Hokejisté byli zařazeni do skupiny A, v níž ze silnějších týmů hráli ještě Rusko, Finsko a Německo. Zatímco Finové neztratili v pěti zápasech ani bod, nad ČR vyhráli 3:1 a porazili i Rusko vysoko 5:0, naši s Ruskem prohráli 3:4. Nečekaně dobře si v A skupině vedlo Německo. My jsme Němce porazili pouze 1:0, nakonec se to však ukázalo jako cenné vítězství. O 2 dny později jim totiž 2:4 podlehli Rusové. Několik nečekaných výsledků vedlo k tomu, že týmy na 2.-4. místě v pořadí Německo, Česko a Rusko postoupily do play-off mezi osm nejlepších pouze s 6 body.
Ve skupině B se více než nám dařilo bývalým spoluhráčům z týmu Slovenska. Ti nebyli poraženi ani v jednom zápase, porazili i Kanadu a postoupili z 1. místa. Ve čtvrtfinále odešli ovšem poraženi ze zápasu s Ruskem, stejně jako my z utkání s Kanadou. Oba celky podlehly svým soupeřům 2:3. Vývoj olympijského turnaje tak právě tyto týmy svedl do vzájemného souboje o 5. a 6. místo. V něm ČR zvítězila 5:3. Skončila tedy v sestavě, v níž mj. byli Petr Bříza, Miloslav Hořava, Antonín Stavjaňa, Jiří Vykoukal, Martin Hosták, Otakar Janecký, Jiří Kučera či Richard Žemlička, pátá za Švédskem, Kanadou, Finskem a Ruskem.
Páté místo obsadila také štafeta českých sdruženářů. Tam se ovšem díky jejím členům Milanu Kučerovi, Zbyňku Pánkovi a Františku Mákovi jednalo o úspěch. V první desítce ještě skončili: 2x běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová, biatlonistka Eva Háková, skokan na lyžích Jaroslav Sakala, družstvo skokanů ve složení Ladislav Dluhoš, Zbyněk Krompolc, Jiří Parma a Jaroslav Sakala, dvojbob Jiří Džmura-Pavel Polomský, krasobruslařská sportovní dvojice Radka Kovaříková-René Novotný a taneční pár Kateřina Mrázová-Martin Šimeček.
XIV.Nejlépe ze všech účastníků si vedli ruská běžkyně na lyžích Ljubov Jegorovová (3 zlaté medaile, 1 stříbrná), norský rychlobruslař Johann Olav Koss (3 zlaté), a norský běžec na lyžích Björn Dählie (2 zlaté, 1 stříbrná). V medailovém hodnocení národů, v němž ČR tedy nefigurovala, bylo první Rusko s 23 cennými kovy (11 zlatých, 8, stříbrných, 4 bronzové). Celkově více medailí získaly Norsko a Německo, které jich dobyly 26, resp. 24, měly však méně těch nejcennějších.
Od 7. do 22. 2. 1998 se XVIII. ZOH uskutečnily v japonském Naganu. Co do účasti téměř 2180 sportovců ze 72 zemí opět zlomily rekord. Pro české milovníky sportu a pro všechny další, kteří tyto zimní hry sledovali, bude Nagano jednou provždy spojeno s historickým úspěchem hokejistů. Ti v dosud nejlépe obsazeném hokejovém měření sil v dějinách získali nezapomenutelné olympijské vítězství.
Nebyla to jediná medaile, kterou naši sportovci vybojovali. O další dvě, stříbrnou a bronzovou, se postarala běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová. V závodě na 5 km klasickou technikou doběhla o necelých pět sekund druhá za Ruskou Larisou Lazutinovou. O dva dny později a tři dny před svými 25. narozeninami skončila třetí ve stíhacím závodě na 10 km volnou technikou. K druhému stříbru jí chybělo osm desetin sekundy na Rusku Olgu Danilovovou. Na 15 km klasicky doběhla na 9. místě. Podílela se i na dobrém 6. místě štafety na 4x5 km, kterou s ní tvořili Jana Šaldová. Kateřina Hanušová a Zuzana Kocumová.
4. místo získal akrobatický skokan na lyžích Aleš Valenta. Stejným umístěním se vyznamenal i biatlonista Ivan Masařík na vytrvalecké trati 20 km. Na výborném 5. místě byl v severské kombinaci Milan Kučera, 6. štafeta biatlonistek v sestavě Kateřina Losmanová, Irena Česneková, Jiřina Pelcová a Eva Háková, 7. skokanské družstvo Jakub Sucháček, František Jež, Michal Doležal, Jaroslav Sakala. 8. byl i sám Doležal na středním můstku, stejně jako dvojbob Pavel Puškár-Jan Kobián a štafeta sdruženářů Marek Fiurášek, Ladislav Rygl, Jan Matura a Milan Kučera.
V hokejovém turnaji bojovali hráči České republiky nejprve v čtyřčlenné základní skupině C. Hned v prvním utkání vyhráli 3:0 nad Finskem. Pak podle očekávání porazil 8:2 Kazachstán, ale podlehli Rusku 1:2. Tato porážka však nezměnila nic na tom, že jsme postoupili do play-off. Ve čtvrtfinále nás čekal tým USA, kterému se v minulosti na ZOH nejednou dařilo. Naši však Američany vyřadili 4:1, i když po první třetině 0:1 prohrávali. Na rozdíl od ZOH v Lillehammeru jim tak možnost bojovat o medaili neunikla.
V semifinále čekal Českou republiku tým Kanady. V naganské hale se před 10 tisíci diváky rozpoutal boj, kterému dlouho chyběly branky. Ty padly, na každé straně jedna, až ve třetí třetině. Rozhodnutí nepřineslo ani prodloužení. Ke slovu přišly samostatné nájezdy. V nich se rozhodlo, že budeme bojovat o zlato, brankou Roberta Reichela, který jako jediný ze všech nájezd proměnil.
22. února se ve finále proti Rusku historie dlouho opakovala. První branka padla, stejně jako v utkání s Kanadou, až těsně před koncem první půlky poslední třetiny. Vstřelili ji opět naši. Nedal ji však jako dva dny předtím Jiří Šlégr, nýbrž další obránce Petr Svoboda. Další gól už nepadl a čeští hokejisté vyhráli zlatou. Následující rok byla na základě výsledků ankety vyhlášena českou Medailí století.Připomeňme si jména všech našich hráčů: Dominik Hašek (byl vyhlášen nejlepším brankářem), Roman Čechmánek, Milan Hnilička, Roman Hamrlík, František Kučera, Libor Procházka, Jiří Šlégr, Richard Šmehlík, Jaroslav Špaček, Jan Čaloun, Jiří Dopita, Milan Hejduk, Jaromír Jágr, Robert Lang, David Moravec. Pavel Patera, Martin Procházka, Robert Reichel, Martin Ručinský, Vladimír Růžička, Martin Straka. Trenéry byli Ivan Hlinka a Slavomír Lener.
Nejúspěšnějšími účastníky her byli běžci na lyžích Björn Dählie (3 zlaté, 1 stříbrná) z Norska a Ruska Larisa Lazutinová (3 zlaté, 1 bronzová). Rakouský sjezdař Hermann Maier vybojoval 2 zlaté. V hodnocení jednotlivých zemí bylo nejlepší Německo s 29 medailemi (12 zlatých, 9 stříbrných, 8 bronzových), před Norskem a Ruskem. ČR, která získala od každé medaile jednu, byla čtrnáctá.
Petr Feldstein



