I my máme svého Venturu

Petr Feldstein by Petr Feldstein
Historie

A dokonce dříve narozeného a populárního, než měli Francouzi (a Italové) svého obdivuhodného Lina. Původně zápasníka, dokonce mistra Evropy z roku 1950, a později slavného herce.

Náš Ventura se jmenoval František, narodil se 27. října 1895, a o necelých třiatřicet let později, 12. srpna 1928, v závěrečný den her, se stal v Amsterodamu olympijským vítězem v parkúru. Byl to jezdecký důstojník a v době svého největšího triumfu měl jako příslušník Československé armády hodnost kapitána. Kromě jiného byl také největším přítelem svého „kolegy ve zbrani“, dvojnásobného vítěze Velké pardubické, o čtyři roky mladšího Rudolfa Poplera, který, jako rovněž vynikající parkúrový jezdec, byl na jezdeckém kolbišti jeho častým a zdatným konkurentem.


František Ventura byl charakterní, poctivý muž vysokých mravních zásad. A také nezdolného, originálního humoru, s nímž později, za německé okupace i v letech komunistického režimu, statečně čelil nepřízni kruté vládnoucí moci.

Nedlouho před odjezdem do Amsterodamu vytvořil František Ventura s koněm Eliotem československý rekord ve skoku mohutnosti výkonem 183 cm.


Zlatou olympijskou medaili vydobyl jako teprve třetí Čechoslovák, respektive Čech, vůbec. V době svého triumfu měl v tomto ohledu pouze dva předchůdce. Sokolské gymnasty Bedřicha Šupčíka a Ladislava Váchu. První z nich dosáhl největšího sportovního úspěchu o čtyři roky dříve v Paříži, když vyhrál šplh na laně, dnes už dávno neexistující olympijskou disciplínu. Druhý triumfoval na stejných hrách jako Ventura, a svým vítězstvím ve cvičení na bradlech ho předstihl o pouhé tři dny.

V samotném olympijském závodě měli Ventura a Eliot konkurenci 45 dvojic z 16 zemí. Jejich největšími soupeři nakonec byli Francouz Pierre Bertran de Balanda s koněm Papillonem a Švýcar Charles-Gustav Kuhn s koněm Pepita.

Sám František Ventura popisoval rozhodující chvíle před svým olympijským vítězstvím, jediným jezdeckým v naší dosavadní historii, o čtyřicet let později takto: „Když jsme se blížili k poslednímu skoku, měl jsem takový pocit jistoty, že kdyby tam stála stodola, tak bych ji přeskočil. Eliot se přes překážku krásně, elegantně přenesl.“



Pro blog sport antique sepsalPetr Feldstein

nakoupit na fanzone.cz Historické sportovní časopisy naleznete na: FANZONE

(1 Hlasovat)
Přečteno 6 krát
Označeno v :

Více z této kategorie:

« Předmluva ke knize Hrajte Rugby