Fortunova fortuna

Přesto dosáhli na nejcennější možné sportovní vítězství, zlatou olympijskou medaili, i v době, kdy nebyli na takovém výsluní jako dnes. Bylo to v době, kdy světovými spoluvládci této populární disciplíny byli i reprezentanti Československa.

V roce 1972 se zimní olympijské hry konaly poprvé v Asii, v japonském městě Sapporu. Součástí lyžařských soutěží byly samozřejmě i závody na středním a velkém skokanském můstku. Do reprezentačního týmu polských olympioniků se na poslední chvíli dostal 19letý talentovaný skokan Wojciech Fortuna. Přes vážné zranění kolena, které utrpěl v roce 1971, se na poslední chvíli dostal do dobré formy. Nečekaně vyhrál závěrečný domácí závod před ZOH 1972, kterým bylo mistrovství Polska, když porazil své největší konkurenty – Pawlusiaka, Krzystowiaka i Przybylu. Přesto do Japonska odcestoval především na zkušenou. Zázraky se od tohoto mladíka nečekali. Jenže ten zázrak se skutečně stal.

Po vítězství na středním můstku byl 11. února 1972 favoritem na druhou zlatou olympijskou medaili, tentokrát na můstku velkém, domácí suverén Jukio Kasaja. Závod však měl před očima císaře Hirohita a desetitisíců dalších diváků nečekaný průběh a ještě nečekanější výsledek.

V 1. kole přišel Wojciech Fortuna na řadu ve chvíli, kdy vedl jiný Japonec Agitsugu Konno s 92 metry. První fáze Fortunova skoku nasvědčovala tomu, že mladý Polák, jak se dalo předpokládat, nemá šanci ohrozit. Jenže potom dostala Fortunova cesta vzduchem v náhlém poryvu protivětru nečekanou trajektorii. Fortuna přistál před užaslým publikem na značce 111 metrů. Od rozhodčích dostal známku 130,4 bodů. Tolik, kolik jich v historii skoků na lyžích předtím nikdo neobdržel.

Ve 2. kole skočil Fortuna skoro o 25 m méně, ale celkově už ho nikdo nepřekonal. Ani Švýcar Walter Steiner, jemuž po skoku 103 m chyběla na Fortunu, prvního polského olympijského vítěze zimních her v historii, jediná desetina bodu.

Nomen omen. Ve prospěch Fortuny tak fortuna zasáhla v jednom závodě po druhé.

Petr Feldstein