Pád velkého Bena
Soul, hlavní město Jižní Koreje, respektive Korejské republiky, bylo dějištěm 24. letních olympijských her.
Olympic
Středověk se o znovuzrození olympijských her nezajímal. Až v roce 1852 přišel berlínský profesor Ernst Curtius s myšlenkou vykopávek ve starověkém Olympu. Dlouhá léta hledal podporu svých myšlenek, a tak k realizace celé věci mohl přikročit až v letech 1875-1881. Zde zakřesala I první myšlenka oživení starověkých olympijských her. Curtisovou myšlenku přivedl k životu francouzský baron Pierre de Coubertin. Vrozená láska ke sportu ho přivedla k myšlence, jak nahradit hazardní hry ušlechtilým zápolením. Dospěl k závěrům, že čestný sportovní boj může upevňovat I přátelství mezi národy. Na kongresu atletického sportu v roce 1892 v Paříži navrhnul Coubertin oživení starověkých olympijských her. Střetl se s neporozuměním a výsměchem, ale své myšlenky se nevzdal. Znovu přišel s tímto návrhem na kongresu o dva roky později. Neúnavný Coubertin dosáhl souhlasu! Kongres jmenoval výbor, založený ze zástupců dvou 14 států, který měl první hry připravit. Všichni se zavázali, že se vynasnaží, aby sportovní boje charakterizovali šlechetnost a rytířskost. Po dlouhém spánku, po 1303roční přestávce olympijské hry opět ožily k nové slávě a staly se významným mezníkem v dorozumění a přátelství lidí všech ras a národů světa.
Love Story
Letní olympijské hry v roce 1956 se prvně v historii konaly „u protinožců“, v australském Melbourne. Proto se také uskutečnily v nezvyklém termínu – koncem listopadu a počátkem prosince.
Jsem Ronald Clarke
by Štart
A jistě nebude mnoho těch, co si u mého jména vzpomenou na posledního běžce s olympijským ohněm roku 1956 v Melbourne.
Miláček sokolského publika
Ladislav Vácha patří k těm významným českým sportovcům, jimž historie při hodnocení jejich zásluh mnohé dluží.
Naši tenisté na Olympiádě (1924)
by -D.-
Dnes odjíždí Žemla, Koželuh, Rohrer, Macenauer a Gottlieb do Paříže, aby hájili naše barvy v tennis na Olympiádě.
Proč Coubertin nepřijel do St. Louis
V roce 1904 se novodobé olympijské hry konaly potřetí. Přesto měly dva primáty. Byly první, které se uskutečnily ve 20. století, a poprvé se také konaly z hlediska Evropanů za „velkou louží“ – tedy za Atlantickým oceánem.
Nečekané zlato z ringu (1952)
V olympijské výpravě československých sportovců v roce 1952 na hrách v Helsinkách bylo i pět boxerů.
Splněné předsevzetí Marka Spitze
Letní olympijské hry v Mnichově v roce 1972 byly jubilejní dvacáté. V mnoha ohledech překonaly všechny, které jim předcházely. Zúčastnilo se jich do té doby nejvíce zemí, nejvíce závodníků a o medaile se bojovalo v největším počtu sportů i disciplín.
Oskarův nejlepší závod
Úvodem otázka pro atletické a vůbec sportovní znalce:
Největší závod Stanislava Jungwirtha (1956)
Po zklamání z 6. místa na letních olympijských hrách v Melbourne 1956 v závodě na 1500 m si běžec Stanislav Jungwirth, bronzový medailista z ME 1954, a jeho trenér Ladislav Fišer, také bývalý atlet, předsevzali, že závodník ÚDA Praha vytvoří v poolympijské sezóně na stejně dlouhé trati světový rekord.
Více...
Bitva o bronz (1956)
Jako nejlepší Evropan ve vrhu koulí přicestoval Jiří Skobla v roce 1956 na první letní olympijské hry uspořádané v zemi klokanů.
Medaile z „nového světa“ (1932)
Na X. letních olympijských hrách v Los Angeles 1932 reprezentovalo Československo jen sedm sportovců.
Vítězství Zátopkova stínu
1. prosince 1956 je v australském Melbourne, kde probíhají XVI. letní OH, od samého rána vedro k zalknutí.
Strana 1 z 2