Štafeta
„To je zázrak! To přece není možné, aby čtveřice jen průměrných běžců – měřeno evropským metrem – mohla s takovou převahou získat titul mistrů Evropy. To přece odporuje všem pravidlům.”
Olympic
Středověk se o znovuzrození olympijských her nezajímal. Až v roce 1852 přišel berlínský profesor Ernst Curtius s myšlenkou vykopávek ve starověkém Olympu. Dlouhá léta hledal podporu svých myšlenek, a tak k realizace celé věci mohl přikročit až v letech 1875-1881. Zde zakřesala I první myšlenka oživení starověkých olympijských her. Curtisovou myšlenku přivedl k životu francouzský baron Pierre de Coubertin. Vrozená láska ke sportu ho přivedla k myšlence, jak nahradit hazardní hry ušlechtilým zápolením. Dospěl k závěrům, že čestný sportovní boj může upevňovat I přátelství mezi národy. Na kongresu atletického sportu v roce 1892 v Paříži navrhnul Coubertin oživení starověkých olympijských her. Střetl se s neporozuměním a výsměchem, ale své myšlenky se nevzdal. Znovu přišel s tímto návrhem na kongresu o dva roky později. Neúnavný Coubertin dosáhl souhlasu! Kongres jmenoval výbor, založený ze zástupců dvou 14 států, který měl první hry připravit. Všichni se zavázali, že se vynasnaží, aby sportovní boje charakterizovali šlechetnost a rytířskost. Po dlouhém spánku, po 1303roční přestávce olympijské hry opět ožily k nové slávě a staly se významným mezníkem v dorozumění a přátelství lidí všech ras a národů světa.
Účinná taktika Josefa Holečka
Z Berlína 1936 přivezli naši kanoisté dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili. 15letý začínající lounský veslař Pepík Holeček se tehdy rozhodl, že dá veslařině vale.
Na poslední překážce
Ve finálovém závodě na 400 metrů překážek při letních olympijských hrách 1956 v australském Melbourne zakleklo do startovních bloků šest soupeřů – nikoli tedy, jako v pozdějších letech, osm.
Příběh statečného Belgičana
V textu nazvaném Londýnské maratónské tragédie jsme se o té druhé, která se odehrála na letních olympijských hrách v Londýně v roce 1948, zmínili jen krátce.
Dvakrát bronzová Hedwig
Naši první olympijskou medaili nezískal v roce 1900 atlet-diskař František Janda, jak se většinou tradovalo, nýbrž, o několik dnů dříve než on, tenistka Hedwig Rosenbaumová.
Opustila nás Míša Hubačová
V neděli nás opustila lyžařka a kamarádka.
Františkův vodácký maratón
Kanoistické soutěže XIV. olympijských her se uskutečnily na řece Temži v Henley, asi 50 km západně od Londýna.
Nečekané zlato z věčného města
V římském Palazzo dello Sport na LOH v Římě 1960 nastoupilo ke svým bojům 280 rohovníků. Československo mělo zastoupení skromné – Josefa Němce ve váze těžké, Josefa Töreho v lehké a Bohumila Němečka v lehké welterové.
Vlasov versus Žabotinskij
Dne 18. října 1964 bojovali světový rekordman, mnohonásobný mistr světa a Evropy Jurij Vlasov, obhájce olympijské zlaté z Říma 1960, a Leonid Žabotinskij o vítězství v trojboji v těžké váze na LOH v Tokiu pouze mezi sebou. Nikdo z další soupeřů jim nedokázal konkurovat.
Ostrostřelec s pěti dioptriemi
V osmi letech prodělal Jan Kůrka těžký zánět mozkových blan. Přežil tuto chorobu jako první a jediné ze čtyřiceti dětí v nemocnici v Pelhřimově.
Více...
Tragédie Elišky Misákové
Družstvo československých gymnastek odcestovalo na letní olympijské hry do Londýna v roce 1948 v jejich průběhu.
Nesplněný olympijský sen I. B.
Na olympijských hrách v Moskvě 1980 bojoval československý diskař Imrich Bugár o vítězství
Stříbro z Buloňského lesíka
Olympijská soutěž diskařů na druhých novodobých olympijských hrách v roce 1900 v Paříži se konala v jedné z alejí Buloňského lesíka na západním okraji francouzského hlavního města.
Stříbro ze Sarajeva
Dne 15. února 1984 fičí na startu lyžařské štafety žen na ZOH v Sarajevu (70 let předtím v tomto městě padlo „sedm kulí“) na 4x5 km ledový vítr. Žene před sebou hustě padající sníh. Je deset stupňů pod nulou.
Strana 1 z 3