Přistání v Chuchli

Jejím hrdinou nebyl kůň, ani jezdec. Stal se jím ing. Jan Kašpar, jeden ze slavných pardubických rodáků, absolvent strojní fakulty Vysokého učení technického v Praze.

Svým způsobem tenkrát vlastně došlo, ač to tak nebylo míněno, a při vší úctě k dalším důležitým lokalitám spojeným s historií i současností našeho turfu, i k symbolickému propojení dvou našich nejvýznamnějších a nejpamátnějších dostihových center. Míst, z nichž první dalo světu třicet sedm let předtím Velkou pardubickou, zatímco druhé bylo předurčeno k hlavní roli mezi závodišti v budoucí Československé, později České republice.

V sobotu 13. května 1911 v 6.15 se blízko od místa, kde nyní stojí pardubické nádraží, a tedy i od dostihového závodiště, odlepil od země letoun postavený a řízený průkopníkem české aviatiky Janem Kašparem. Měl před sebou do té doby nevídaně dlouhou vzdušnou cestu. Po 121 km měl přistát na vnitřní ploše dostihové dráhy ve Velké Chuchli nedaleko Prahy.

Mladý muž, který o týden později oslavil své osmadvacáté narozeniny, se po vzletu při pohledu na zem orientoval především kolejemi železniční tratě. V závěru svého dobrodružství zase tokem Vltavy. Kašparovou cestu vzduchem „jistily“ tři automobily, které absolvovaly stejnou trasu po zemi. V jednom z nich seděl Janův otec, který synův let z převážné části financoval.

Let ve výšce 800 m, v Rakousko-Uhersku do té doby nejdelší, trval 92 minut. Kašparův letoun bezpečně dosedl na plochu závodiště v 7.47 hodin a jeho pilot tím navždy vstoupil do dějin. Příští rok uplyne od této události, díky které se proslavilo i chuchelské závodiště, 112 let. Na chuchelském závodišti v sousedství Vltavy se později odehrávaly další letecké produkce. První z nich už v dubnu 1914, pár měsíců před vypuknutím první světové války. To zde měly mezipřistání stroje, jejichž piloti se na trase Vídeň-Praha-Vídeň účastnili leteckého závodu o Schichtovu cenu nad územím monarchie.

Petr Feldstein