Františkův vodácký maratón

Od roku 1839 se tu pořádá slavná Henley Royal Regatta a toto místo je považováno za kolébku veslařského sportu. V roce 1948 se však veslaři museli o vodu dělit s kanoisty.

Čechoslovákům se dařilo. Zlato tu získal i František Čapek.

Závod jednotlivců na 10 km byl považován za nejtěžší kanoistickou soutěž. Říkalo se mu vodácký maratón. V roce 1948 se tu uskutečnila jeho olympijská, a vůbec mezinárodní premiéra. I proto se do závodu přihlásilo pouze pět startujících. Mezi nimi i František Čapek.

Františkův olympijský start byl ovšem ohrožen. Nejdřív ho do Anglie nechtěl pustit zaměstnavatel. Chtěl, aby si František na to vzal dovolenou. Pak se Čapek pro změnu zase dost vážně nepohodl s vedením našeho Svazu kanoistů.

Ani v Henley nebyla jeho účast v olympijském závodě bez problémů. Nejprve protestovali Američané proti tvaru Čapkovy kanoe. Československá výprava to vyřešila tím, že Franku Havensovi, jejich naději nabídla stejnou loď. Potom se František při svém rozcvičovacím rituálu, jímž bylo 30 kliků, nešťastně zranil. „Kdyby tam byl náhradník, nechal bych ho jet místo sebe,“ vzpomínal.

Na startovní linii si uvědomil, že neví, když neumí anglicky, na jaký povel se startuje. „Pak vedle mě vypálili Američan a Kanaďan, tak jsem si řekl: to bude ono!“

Na tak dlouhé trati jisté zaváhání na startu nevadilo. Vždyť závod trval více než hodinu. Pětice závodníků pádlovala 2 km po proudu k Temple Island. Potom 3 km zpět k Rod Eyot, kde se otočila. A znovu k Temple Island proti proudu do cíle.

Z bojů o medaile odpadl nejdříve Švéd Ingemar Andersson. Po něm Francouz Raymond Argentin. A pak i Kanaďan Norman Lane, tajný favorit. Ten už si však s dostatečným náskokem jel pro bronzovou medaili.

Boj o první olympijské vítězství na této trati se zúžil na Františka a Franka – Čechoslováka Čapka a Američana Havense. Nakonec se prosadila zarputilost 33letého Jihočecha. V cíli měl v čase 1:02:05.2 hod. náskok dvou set metrů. Než dorazil na konečnou metu Američan, uběhlo 35 sekund.

Petr Feldstein