Na scéně Ičiro Ogimura

Jeho nejlepší hráči se dokázali prosadit už na mistrovství světa 1952 v Bombaji. Asijské prostředí jim svědčilo tak, že šampionát prakticky ovládli. Vyhráli soutěž družstev žen, dvouhru mužů, v níž dominoval Hiroji Sató, i mužskou a ženskou čtyřhru. Pouze v týmové soutěži mužů získali „jen“ bronzovou medaili. A to ve svém středu ještě neměli Ičira Ogimuru.

Ten přijel na tento šampionát poprvé v roce 1954 do londýnského Wembley a stal se dvakrát mistrem světa.

Nejprve pomohl svému týmu k vítězství ve Swaythling Cupu, soutěži mužských družstev. O dramatickém finálovém souboji Japonsko-Československo, které náš soupeř vyhrál 5:4, se mluvilo ještě velmi dlouho. Japonce v něm kromě Ogimury reprezentovali ještě Kichiži Tamasu a Jošio Tomita. Čechoslováky Ivan Andreadis, Ladislav Štípek a Václav Tereba.

Hned následující den, v neděli 31. července, absolvoval Liu Čchang-čun olympijský křest. Nejen vlastní, ale celé své tehdy už půlmiliardové asijské země, která si v tomtéž roce, o několik měsíců dříve, připomněla dvacet let trvání republiky.

V soutěži týmů Ogimura na chytře hrajícího Andreadise, který vyhrál všechny tři své zápasy, ještě nestačil. Porazil ale Štípka i Terebu.

Jisté nováčkovské trémy v soutěži družstev, která souvisela i s nevlídnou diváckou atmosférou, jež Japoncům ještě stále nedlouho po válce pochopitelně nakloněná nebyla, se Ičiro Ogimura dokázal zbavit až v soutěžích jednotlivců. Na první pokus ovládl nejprestižnější z nich, dvouhru mužů. V osmifinále si snadno poradil s Maďarem Ferencem Sidó, ve čtvrtfinále s Američanem Bernardem Bukietem a v semifinále oplatil po vyrovnaném a napínavém duelu našemu Ivanu Andreadisovi porážku z utkání týmů. Ve finále pak až nečekaně snadno porazil Švéda Tageho Flisberga.

Stolní tenis měl podruhé, ne však naposledy, ve dvouhře mužů mistra světa z Japonska. Bylo zřejmé, že Ogimura, který získal titul světového šampióna celkem 12x, a další hráči země na samém východu planety budou v tomto sportu kralovat i příští léta. Sám Ogimura hrál později ještě na dalších sedmi světových šampionátech. A ty se přitom od roku 1957 konaly pouze v lichých letech.

Petr Feldstein