Triumf Elišky Junkové

Porážela všechny soupeře včetně svého manžela a v roce 1926 poprvé změřila síly i s předními světovými závodníky. V závodě do vrchu Klausenpass ve Švýcarsku dosáhla lepšího času než do té doby téměř neporazitelný Ital Caracciola, kteří řídil „osmilitrový“ Mercedes. Ve své kategorii skončila nakonec druhá.

V roce 1927 absolvovala společně s manželem první ze dvou svých startů na Targa Florio na Sicílii, tehdy jednom z nejslavnějších a nejprestižnějších závodů na světě. Jela na čtyřválci Bugatti 37, Čeněk na osmiválci 35 B. Po prvním okruhu byla čtvrtá, v druhém už se propracovala do čela. Právě v té chvíli však pro poruchu na řízení narazila do skály a musela ve vedoucí pozici odstoupit. Byla rozčarovaná, ale náladu jí spravili nadšeně aplaudující diváci i cena od pořadatelů.

O rok později se na Sicílii vrátila. Tentokrát se závodu dlouhého 540 km v pohoří Madonie, který se jel 6. května 1928, zúčastnila bez manžela. Čeněk zůstal v Praze.

Za účasti závodníků světové elity se postupně propracovala do vedení. V závěru druhého kola měla náskok dvaceti sekund Italem Giuseppem Camparim a téměř pěti minut před legendárním Louisem Chironem, která byl v té chvíli šestý. Pak se však stalo něco nepochopitelného. V třetím okruhu položil kdosi vedoucí závodnici do cesty velké balvany, jimž se nestačila vyhnout. Svůj stroj pak musela mnoho minut opravovat. Do cíle přesto dojela pátá, navíc jako nejlepší z netovárních jezdců. Chiron skončil v absolutním pořadí jen těsně před ní, čtvrtý. Byl to fantastický úspěch, protože porazila elitu světových jezdců v čele s Ferdinandem Minoiou, Reném Dreyfusem, Luigim Fagiolim či Emiliem Materassim.

Návrat do Prahy byl triumfální. Čeněk Junek, který na ni čekal, ji pak z Wilsonova nádraží vezl v červené bugatce ozdobené věnci hlavním městem. Čestný doprovod jim dělalo několik desítek motocyklů a v ulicích Elišku vítaly desetitisíce jásajících lidí.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020