Hořký osud Pepiho Bicana

Dveře do rakouského národního mužstva se mu už tehdy dokořán otevřely. S reprezentací odjel hned na turné do Skotska, kde ho novináři i diváci nazvali zázračným dítětem.

Za Rapid hrál Josef Bican pět let. Potom přestoupil do konkurenční Admiry. Mezitím reprezentoval Rakousko, slavný Wunderteam, na mistrovství světa 1934 v Itálii. V rakouské lize dal 196 gólů. Ve Vídni ale často myslel na to, že by rád žil v původní vlasti svých rodičů. V jižních Čechách měl babičku a dědečka, k nimž jezdíval jako kluk na prázdniny a kde se cítil šťastný.

V té době se o Bicana ucházela pražská Slavia. Dostal od ní výhodnou nabídku, kterou rád přijal. V roce 1937 do Slavie přestoupil a přestěhoval se do Prahy. O rok později se konalo mistrovství světa, ale úřady mu nedokázaly včas vyřídit čs. státní občanství. Šampionátu se, ač byl v životní formě, proto neúčastnil.

Ještě větší sportovní tragédii Pepiho Bicana dokonala válka. Protektorátní liga, v níž dál hrál za Slavii, nebyla platformou, v níž by mohly být kvality jednoho z nejlepších hráčů historie kopané dostatečně naplněny a doceněny. Přesto to byla hlavně díky jemu v našem fotbalu éra pozoruhodná. Pepi předváděl na hřišti nevídané věci a svými nezapomenutelnými kousky dával vděčnému publiku alespoň na chvíli zapomenout na válečné útrapy.

Tehdy si také troufl odmítnout nabídku stát se německým občanem s možností hrát za Velkoněmeckou říši. „Můj táta by se musel v hrobě obrátit, kdybych něco takového udělal,“ řekl tehdy, i když dobře věděl, co tím riskuje.

Za okupace nastřílel 229 gólů. Před válkou a po válce dal v naší lize 218 branek, v Rakousku, jak už jsme uvedli, 196. Celkem tedy v ligových zápasech překonal brankáře soupeřů 643x. To nemá na světě obdobu, stejně jako celkový počet gólů ve všech zápasech, které odehrál – těch bylo na 5000!

Po válce mu závěr kariéry (hrál do 42 let) zkomplikoval komunistický režim, když Pepimu Bicanovi dal nálepku buržoazního sportovce.

Petr Feldstein