Na poslední překážce

by Petr Feldstein

Olympic pondělí, 26 září 2022

velikost písma zmenšit velikost písma zvětšit velikost písma

Ve finálovém závodě na 400 metrů překážek při letních olympijských hrách 1956 v australském Melbourne zakleklo do startovních bloků šest soupeřů – nikoli tedy, jako v pozdějších letech, osm.

Atletický ovál byl tenkrát užší, tolik drah by se na něj nevešlo. Do boje se s patřičnými handicapy, aby nikdo neuběhl ani o centimetr víc, ani o centimetr méně, pustili tito závodníci: Američané Josh Culbreath, Glenn Davis a Eddie Southern, Jurij Litujev ze SSSR, David Lean z Austrálie a Gert Potgieter z Jižní Afriky.

Posledně jmenovaný, plným jménem Gerhardus Cornelius Potgieter, nepatřil ve svých devatenácti letech mezi favority. Právě naopak. Málokdo ho tehdy znal a jeho postup mezi nejlepších šest, byl považován za velké překvapení.

Situace byla nejdříve nepřehledná, startovní handicapy mátly ještě na protější rovince. Zdálo se však, že reprezentant Jižní Afriky zdolává překážky mezi prvními. Diváci začali benjamínkovi tohoto boje o medaile v předtuše velké senzace fandit. Stejně jako domácímu běžci Leanovi.

Před poslední čtvrtinou závodu se handicapy vyrovnaly. Ukázalo se, že Potgieter skutečně bojuje o stupně vítězů, zatímco domácí reprezentant přece jenom ztrácí. Několik desítek metrů před cílem bylo zřejmé, že souboj o vítězství se odehraje mezi favorizovaným světovým rekordmanem Glennem Davisem, jeho krajanem Joshem Culbreathem a Gertem Potgieterem. Všichni se drželi na téměř stejné úrovni. Jenže pak se to stalo.

Potgieter zakopává o závěrečný černobílý plůtek a padá na zem. Než se zvedne, je všech pět jeho soupeřů za konečnou metou. Zatímco Glenn Davis nakonec přesvědčivě vítězí, na jeho největšího soupeře, mladíka Potgietera, který se ještě postaví a dobíhá, zbývá poslední, šesté místo. Čtyři vteřiny za pátým Leanem.

Na Potgieterově sportovní tragédii nic nezměnilo, že se pak sám stal světovým rekordmanem a vyhrál mnoho důležitých závodů. Právě on měl na olympijských hrách v Římě 1960 startovat jako jasný favorit. Jenže smůla, a ještě větší, ho neopustila ani tehdy. Dva týdny před zahájením her se 23letý Jihoafričan těžce zranil při automobilové nehodě a ve věčném městě proto nemohl startovat.

Statečný 25letý Belgičan, který chtěl vyhrát a zvítězit si zasloužil, se tou dobou začíná ze svého kolapsu vzpamatovávat v londýnské nemocnici.