Nezmar silničních okruhů

Jeho největší láskou byly však motocykly. V roce 1954 stal továrním jezdcem Jawy. Zanedlouho utrpěl jedno ze svých prvních vážnějších zranění. Přesto, že jich později nastřádal ohromné množství, nikdy je nebral vážně. Vždy pro něho byly spíše důvodem k tomu, aby o nich žertoval. To mu bylo stejně vlastní jako technická zdatnost a odvaha, s níž se pouštěl i do těch nejtěžších a nejnebezpečnějších situací.

Při závodech na Sachsenringu v NDR mu pod kola vběhl pes. Několik zlomenin mu krátce na to nezabránilo v účasti na Velké ceně Československa. Na start se dobelhal o berlích. Kategorii do 250 ccm pak vyhrál, v 500 ccm byl třetí.

V roce 1960 se Jawa zapojila do seriálu světového šampionátu. Už v prvním závodě ve Francii na okruhu v Clermont-Ferrand dojel Šťastný druhý. To byl fantastický úspěch. Tentýž rok si zopakoval druhé místo v italské Monze. Další sezóna byla ještě lepší. Vyhrál Velkou cenu Německa na Hockenheimringu i Velkou cenu Švédska v Hedemoře. V celkovém hodnocení se stal vicemistrem světa.

V roce 1966 triumfoval při Velké ceně v NDR na Sachsenringu v závodě třídy do 500 ccm. Pak však Jawa přešla na dvoutakty. Šťastný nerezignoval a sám se podílel na vzniku dvoutaktu čtyřválce. Pomáhal při odstraňování jeho chyb a závodil na strojích, které si vypůjčil.

Když v roce 1968 dojel při závodě mistrovství světa v Brně na onom čtyřválci třetí, byl to husarský kousek. Na Velkých cenách SRN na Hockenheimringu a v jugoslávské Opatii byl rovněž třetí. Po skončení sezóny mu však z Jawy oznámili, ž do budoucna už s ním nepočítají…

Jan Veselý i Jan Kubr měli pak na dva roky zastavenou činnost. Prvnímu odebrali titul zasloužilého mistra sportu, druhému titul mistra sportu.

Známý italský jezdec a Františkův kamarád Luigi Taveri tehdy zprostředkoval Šťastnému koupi Jamahy 350. Jenže s tou ho posrpnový normalizační režim nechtěl pouštět za hranice. A tak jezdil František Šťastný, legenda českého motorismu, ještě nějaký čas už pouze doma. Radil i mladým jezdcům. Některé zaučoval tak, že je při závodech bral „do háku“.

V roce 1973 se s aktivním závoděním rozloučil v Jičíně.

Petr Feldstein