Olympijské zlato Evy Bosákové

Předtím už závodila na OH v Helsinkách 1952 a v Melbourne 1956. Svými výkony vždy přispěla k výbornému umístění našeho družstva, které se nikdy nevracelo domů bez medaile.

V průběhu své do té doby dvanáctileté kariéry se mj. stala i dvakrát mistryní světa, na kladině a v prostných. Olympijské zlato jí ale unikalo.

Ve věčném městě se gymnastické soutěže konaly v úchvatném prostředí rozvalin Caracallových lázní. Nejdříve probíhala soutěž družstev. Československé závodnice vybojovaly stříbrnou medaili. Evě Bosákové se nejvíce vydařilo cvičení na kladině, za které také dostala nejvyšší známku ze všech účastnic.

Druhý den nastoupila k finálovému závodu z průběžného prvního místa. Byl to pocit, který povznášel a zároveň svazoval. K olympijskému vítězství měla ze všech účastnic nejblíž, ale přitom o ně mohla lehce přijít. Kladina je zrádná. 8 cm široký respektive úzký, pruh dřeva, na němž gymnastky metr nad zemí cvičí, neodpouští sebemenší zaváhání. Nelze na něm skrýt ani nepatrnou nejistotu. Rozhodčí v duchu pravidel nemilosrdně strhávají za každou maličkost desetinky bodu, které rozhodují o všem.

Eva Bosáková však předvedla v rozhodující chvíli ten nejlepší výkon. Svou náročnou volnou sestavu předvedla jistě, elegantně a půvabně. Ani dvě její největší soupeřky, Larisa Latyninová a Sofia Muratovová ze SSSR, ji nedokázaly porazit.

A tak Eva Bosáková, reprezentantka Československa, při vyhlašování nejlepších tří gymnastek za cvičení na kladině vystoupila na nejvyšší stupeň piedestalu. Zaslouženě se stala olympijskou vítězkou.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020