Průkopník Rudolf Burkert

Můstek měl kritický bod 66 metrů. O medaile a další přední umístění se ucházelo 40 závodníků. Československo ještě reprezentovali Willy Möhwald, Josef Bím a Karel Wondrák. Body, které závodníci ve dvou kolech získali, se sice sčítaly, ale výsledná známka vznikla jejich zprůměrováním.

Favority byli Seveřané. Z bojů o kýžený piedestal však pády vyřadily obhájce prvenství z her v Chamonix 1924 Nora Tullina Thamse i jeho krajana Hanse Kleppena. Oba se ve druhém kole snažili svůj skok co nejvíc natáhnout, ale to se jim vymstilo. Thams skočil dokonce 73 metrů, neudržel se však na nohou.

Rudolf Burkert neriskoval. V prvním kole přistál na značce 57 metrů. Byl to třetí nejdelší skok. Ve druhém, při nájezdu o pět metrů delším, se spokojil s 59,5 metry. Další dva Nory, vítězného Alfa Andersena ani druhého Sigmunda Ruuda sice neohrozil, třetí místo však uhájil.

Jeden z významných okamžiků historie našeho sportu, první zimní olympijská medaile, byl na světě. Čas jej později neodnesl, ale následující léta a desetiletí na něj navála prach zapomnění. Rudolf Burkert sice závodil za Československo a z poloviny byl etnickým Čechem, ale šlo o „Sudeťáka“, člena HDW (Hauptverband der Deutschen Wintersportvereine), který usiloval o to, aby se sportovci ze Sudet mezinárodně osamostatnili. Rudolf Burkert nosil jeho znak na svém lyžařském svetru. A třicátá léta po Hitlerově nástupu k moci, prvnímu zimnímu olympijskému medailistovi ze Sudet pochopitelně také neposloužila. Stejně jako všechny válečné hrůzy, které potom následovaly.

Ani poválečné Československo nemělo zvláštní zájem na tom, aby se výkony a zásluhy Rudolfa Burkerta, které titulem mistra světa z roku 1927, ani olympijským bronzem ve skoku z roku 1928 nekončily, kdovíjak připomínaly.

Petr Feldstein