Sport v zajetí miliónů (1969)

A na dveřích cedulka oznamující název instituce, která budovu obývá. A jdete-li dál, můžete se setkat s Q. Adamcem a s J. Malým. A když zjistíte, že jste vstoupili do kanceláře Pragosportu, můžete s klidem hovořit o tom, jak se získávají ve sportu peníze, valuty. Q. Adamec, bývalý mezinárodní rozhodčí, J. Malý, bývalý mezinárodní pracovník ústředí sekce kopané tedy nemají ke sportu daleko a vědí, co naše tělovýchova potřebuje.

Co je vlastně Pragosport?

Světlo světa spatřila tato nová organizace patřící pod střech ČSTV v dubnu roku 1967. Tehdy si do svého vínku nedala jiný úkol než využít komerční stránky sportu, zejména získat valuty pro ČSTV. Začínalo to vlastně v jedné místnosti a bez příliš velkých výhledů.

Do té doby se řada institucí snažila přivlastnit sportovce, využít jejich schopnosti k prodeji – hlavně do západních států – získat tak valuty. Přitom tělovýchova sama, která mladým lidem dávala opravdu vše potřebné, ztrácela mnoho peněz. Markantním příkladem tehdy byl postoj Pragokoncertu, který objednával pro naše krasobruslaře angažmá ve Vídeňské revue.

Pragosport si nedal do vínku jenom export, ale i import. Šlo o zabezpečení akcí pro zimní stadiony, hlavně ve velkých městech. Netřeba připomínat, že šlo především o atraktivní podniky.

Stručněji řečeno: ČSSR byla po Jugoslávii druhou zemí, a doposud je, kde vznikla podobná kancelář s cílem pomoci sportu ekonomicky.

Manažeři do ústranní?

Ve fotbalu vznikla potřeba vyřadit profesionální sportovní manažery, při sjednávaní zahraničních zájezdů. Ukázalo se však, že snaha o přímé jednání s kluby se zatím neukazuje reálná. Fotbalové svazy v Jižní Americe, stejně tak i kluby, vyřizují veškerá jednání a kontakty s námi pomocí manažerů.

Naše prvoligové oddíly ve většině případů volí starou cestu. Sami vyjednávají straty našich mužstev v zahraničí. Pokud mají jméno, pak rozhodně nemají potíže. Ale výjimky mohou být Například v roce 1967 se obrátila Dukla Praha na Pragosport v hodině dvanácté, stejně jako Trenčín. V obou případech došlo ke sjednání přiměřeného zájezdu pro oba celky. V žádném případě Pragosport nesjedná klubu horší podmínky, než by si vyjednal klub sám, je třeba zajímavé, že Sparta si dříve zásadně sjednávala vše sama. Nyní výbor spolupracuje s Pragosportem – ke vzájemné spokojenosti.

Problém dovozu

Vyjednat výhodný přátelský zápas je čím dál těžší. To platí také pro jednání s kluby v Evropě. Přestože pracovníci Pragosportu jezdí po Evropě a navazují kontakty s fotbalovými kluby zvučných jmen, presto jen naráží na dva problémy.

Tím prvním je nedostatek vhodných termínů, protože se hraje hodně zápasů pohárových, termínová listina předních klubů je přeplněná.

Pokud bychom mluvili o importu, pak problémem je i sehnání dostatečného počtu valut pro utkání v Praze, v Bratislavě. Uvedeme příklad. Pro otevření stadionu Sparty v Praze se pokusil zajistit přední světové mužstvo. Požadavky všech klubů byly neúměrné – Inter Milán by byl nabídku přijal, ale požadoval za start – 15 000 dolarů. Což by představovalo částku 405 000 korun. Podobných příkladů je dost,

Plus i minus reklam

Jestliže tělovýchova objevila další zdroj deviz, neznamená to, že je vše v pořádku. Řada fotbalových oddílů jistě právem upozorňuje, že musí odevzdat veškerý devizový příjem. Nesmí si ponechat ani část, ze které by mohly čerpat prostředky na zkvalitnění zařízení a výstroje. Rozhodně by to našim oddílům prospělo.

Stejná otázka je také při zařazování zahraničních reklam. Například Spartak Trnava uvolní na svém hřišti prostory pro reklamu, ale v žádném případě neuvidí 3 000 dolarů, nýbrž 81 000 korun. Zatím oddíly chápou, že Pragosport to vlastně dělá v zájmu tělovýchovy. Ale při dnešním konkurenčním boji mezi Pragosportem a Rapidem, který může 30 % deviz ponechat tělovýchovné jednotě, nemusí vždy mít jistotu Pragopsort.

Sekce na mizině

Nejvíce jich je z řad ledního hokeje a krasobruslení. Ptali jsme se, zda zahraniční partner dává desetinu z platu trenéra našemu Pragosportu jako odstupné za výchovu. Při tomto konstatování však musíme dodat, že částka nejde do pokladny jednotlivých sekcí, ale do společné pokladny ČSTV. Tím se stává, že například krasobruslaři, kteří by mohli právě z této částky jednoho roku pokrýt vydání na reprezentaci a kongresová jednání na tři roky, jsou stejně obdarování jako ostatní. Podle posledních zpráv chtějí svazy usilovat o to, aby tuto částku dostaly samy. Pokud jde o angažmá hráčů z jednotlivých klubů, pak částku dostává oddíl v korunách. Ba dokonce dochází k různým dohodám, které zvýhodňují oddíl. Například při jednání o startu Bubníka a Vlacha v Rakousku, jsme s partnerem dohodli, že oddíl dostane fixní náhradu, dále že druholigové družstvo pojede na dva zájezdy do zahraničí a tam sehraje po pěti zápasech. Pochopitelně výprava dostala uhrazeno i ubytování. A to bylo pro VŽKG jistě výhodné, uvědomíme-li si, že běží o oddíl druholigový, tedy bez reprezentantů.

A co emigranti?

Hovořili jsme o působení trenérů v cizině. Jsou však případy, že za hranicemi našeho státu pracují trenéři, kteří odešli z naší vlasti jiným způsobem než na řádnou smlouvu. Například vodní slalomář Knap a další. V těchto případech zasahuje jen Patřičná ústřední sekce. Ta dává také souhlas k oprávněnému angažmá sportovců v zahraničí, bez jejího souhlasu není možné jednání Pragosportu se zahraničním partnerem. Sekce se také vyslovuje k působení emigrant. Každý sport má také v mezinárodních řádech své usnesení. Například hokejisté nesmějí hrát při nepovoleném startu 18 měsíců, fotbalisté rok,

J. Velíšek, časopis Reportér, č. 17, 1969 - zkráceno