Vítěz anglického poháru na kolenou

Pak už to v dalších zápasech bylo lepší, zejména na mezinárodním poli: v Kodani nad mužstvem města jsme vyhráli 6:1 a 8:2, pak na turnaji v Paříži se hrál u příležitosti světové výstavy za účasti nejlepších klubů Anglie, Itálie, Maďarska, Rakouska, Francie a Československa, to bylo třetí místo (Slavia prohrála jen s budoucím vítězem Bolognou 0:2, v boji o třetí místo porazila Astrií 3:0).

Ale největší událostí byla dvě utkání s Angličany. Vítězslav Houška je ve Věčné Slavii popisuje květnatě a plasticky zároveň.

V Květnu 1938 přijelo do Prahy mužstvo Wolverhampton Wanderers, které toho času zaujímalo druhé místo v žebříčku anglické ligy za Arsenalem. Střetlo se s kombinovaným výběrem Slavie a Sparty (Plánička – Burger, Daučík – Košťálek, Bouček, Kolský – Říha, Šimůnek, Bradáč, Bican nejedlý). Radost bylo pohledět na hru Angličanů, jak hravě zpracovávají nejprudší příhru, jak bezvadně dovedou umrtvit míč přilétlý z největší dálavy, jak umějí driblovat, běhat a unikat.

Hru měli v moci angličtí vlci, ale radost z gólů a vítězství 4:0 připadla našim. V centrforvardu figuroval Bradáč, ale ideovým vůdcem útočné řady byl Pepi Bican: hýřil kouzelnickými triky a ukazoval Angličanům, že tady na kontinentě je králem míče on. Branky stříleli slávisté, Šimůnek dvě, Bican a Bradáč po jedné. (Zejména druhá branka v pořadí byla kabinetní – stručná a jednoduchá: Košťálek hodil z autu Bradáčovi, který patičkou klepl Říhovi, Říha poslal polovysoký centr nabíhajícímu Šimůnkovi, ten hodil míč hlavou nazpět Bradáčovi a Bradáč peckou z dvaceti metrů akci zakončil.)

Tou dobou projížděl kontinentem vítěz anglického poháru Preston North End. Měl hrát v Itálii, ve Švýcarsku a chtěl si, popřípadě odskočit i k jednomu přátelskému utkání do Československa. Po výbuchu Wolverhamptonu však Preston nenadále změnil úmysly: obě sjednaná utkání v Záalpí odřekl a urychleně vjížděl do pražských bran s průhledným, leč pevným programem: rehabilitovat anglickou kopanou – za všech okolností a za každou cenu.

Proti vítězi anglického poháru nastoupila Slavia (Plánička – Černý, Daučík – Bouška, Nožíř, Kopecký – Horák, Šimůnek, Bradáč, Bican, Vytlačil) na zmoklém trávníku sparťanského hřiště. S vyloženými kartami, s otevřeným hledím, s otevřenou hrou. S porážkou se nepočítá, remízou se opovrhuje, oběma mužstvům jde jen o vítězství, obě mužstva nastoupí k ofenzívě. Bude to vzrušující drama.

Je to vzrušující drama

Od první minuty, od první střely

Hned po výkopu pádí Horák podél lajny a místo očekávané přihrávky tvrdě vypaluje, brankář Holdcroft kluzký míč rozpačitě vyráží: přiskakuje Bican – a hotovo: Slavia vede v prvních vteřinách první minuty 1:0.

10. minuta. Angličané návštěvou v našem trestném území. Balón běží od východu k západu, čtyři hráči jej nestačí zachytit, na konci řady však stojí muž s bílou lysinou v havraních vlasech a kopačkou kříží bílému míči cestu. A když míč zastaví, pocítí mámivou tužbu se s ním polaskat. Plánička volá ze vrat: “Pryč s ním” Daučík vyrušen ze snění, napřáhne nohou, aby se kulatého předmětu co nejrychleji zbavil. Muž Prestonu na levé spoji, jménem R. Beatle, přeruší Daučíkovu meditaci tím způsobem, že mu balón ukradne a bez námahy a meškání jej vsadí do sítě. Vyrovnáno 1:1.

12.minuta. Vojta Bradáč se slepenými vlasy na čele dusá kupředu a uvažuje, co s merunou. Koutkem oka postřehne nabíhajícího Bicana. I šlehne do míče a doufá, že kdesi v bodě X se spojí parabola letící střely s trasou běžící postavy. Jenže dlouhý pas je přespříliš dlouhý a míč spěje do zázemí. Jenže nedospěje, neboť Bican rozkmital lýtka, pozdvihoval kolen a neztratil stopu, po které šla velká příležitost. A už má míč a už s ním drandí k bráně a zcela opovrhuje fotbalovým bontonem, podle něhož se sluší kopací míč odcentrovat. Pravý obránce Prestonu nevraživě hledí na vetřelce, který staví na hlavu všechny y představy o fotbalové účelnosti a která před ním s čertovským ohníčkem v oku zastavuje. Angličan se vrhá vpřed, Bican cukne, naznačí kličku doleva, tělem smýkne doprava a míč šoupne skrz klenbu nohou rozzlobeného obránce k další kratochvíli. A pak stane tváří v tvář Mistru Holdcroftovi. Jiný fotbalista, jenž v takové inflagrantní situaci nedokáže zcela zkrotit své srdce a čivy, by ještě možná míč ztratil nebo o něj zakopl nebo jej čutl vysoko do mraků. Ne tak Bican.

A proto je to 2:1 pro Slavii

Angličané ostří hru, zrychlují běhy, dotírají, nastupují ke steči. Běží 30. Minuta a Šimůnek s míčem. Tuší, že jej dlouho u nohy neudrží, a tak zatne zuby., zavře oči a vypálí z děsné dálky. Balón oře se břevnem i gólmanem, který se zatočí kolem osy, ale míč neuvidí. Ten se dot kne Horákova čela a pak ho splývavě nese do sítě– 3.1.

Několik minut před závěrem prvé půle sráží muž Preston una pravé straně obrany, jménem A. Beatle, Horákův centr pod nohy Rudolfa Vytlačila, jenž nezaváhá. Stav 4:1.

V druhém poločase vpadl balón do brány už pouze dvakrát. A to do té, v níž trpěl Holdcroft. Nejprve Bradáč zvládl zmatek a doťukl, a posléze – v posledních vteřinách poslední minuty – Šimůnek ztvrdil jemnou přihrávku Kopeckého.

K rehabilitaci anglické kopané tedy nedošlo. Slavia zvítězila nad vítězem anglického poháru 6:1.

Bylo to vítězství velkolepé, byl to jeden z největších triumfů naší kopané.

Praha tleskala Slavia, svět Slavii obdivoval.

z publikace: Za oponou osmdesátiny, 1978