Triumf bosého běžce

Potomek habešského válečnického kmene Amharů a člen osobní gardy císaře Haile Selasie I. se na startu maratónu objevil k údivu ostatních účastníků bos. Bos se také vydal na 42 185 m dlouhou trať.

V prvních kilometrech se na čele osamostatnila skupina devíti běžců. Nechyběl v ní ani bosý Etiopan. Ve třetině závodu byla vpředu už jen čtveřice: Belgičan Aurèl Vandedriessche, Angličan Arthur Keily, Rhadi Ben Abdesselam z Maroka a k všeobecnému překvapení i Abebe Bikila. Diváci na trati ho litovali. Domnívali se, že o tretry přišel někde v tlačenici po startovním výstřelu. Že ho asi některý ze soupeřů ve změti nohou nechtěně zul. Byli také přesvědčeni, že běží už jen z čirého zoufalství a že co nevidět už nebude stačit obrovskému tempu.

V polovině trati bylo zřejmé, že bude překonán, a výrazně, olympijský rekord, který držel Emil Zátopek z roku 1952. A že je ohrožen i nejlepší světový čas. To už oba Afričané Belgičanovi a Angličanovi utekli. Ulicemi věčného města pak běželi dlouho pospolu. U Konstantinova oblouku, když jim zbýval do cíle jen kilometr, se však bosý běžec začal daleko známějšímu soupeři vzdalovat. Svůj náskok před ním navýšil na konečných 25 sekund.

Maratónský vítěz Abebe Bikila doběhl úplně svěží. Časem 2:15:16,2 překonal olympijský rekord o osm minut, a o osm desetin sekundy i do té doby nejlepší světový čas. Jeho triumf, který o čtyři roky později v Tokiu obhájil, byl velkou senzací a předznamenal pozdější úspěchy mnoha dalších afrických běžců. Bez nich si pak už nebylo možné královnu sportů představit.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020