Olympijské zlato po 12 letech

Spolu se svými třemi bratry brázdil jako dítě na pramičkách její hladinu. Byl vodním skautem s přezdívkou Felix, která se stala neoddělitelnou součástí jeho jména. I ona navždy vstoupila do historie našeho sportu.

V roce 1936 na letních olympijských hrách v Berlíně zvítězil 24letý Jan Brzák-Felix spolu se svým kamarádem Vladimírem Syrovátkou se skautskou přezdívku Rus na kanoi dvojic na trati 10 km. Ani v roce 1940 ani po dalších čtyřech letech však neměl možnost zlatou medaili obhajovat. Znemožnila to druhá světová válka.

Další letní olympijské hry se tak konaly o celý tucet let později – v roce 1948. I tam teď 36letý Jan Brzák-Felix, jenž se v roce 1938 stal i mistrem světa v páru s Bohumilem Karlíkem, startoval. Tentokrát s Bohumilem Kudrnou, kterému měl po těžkém nedávném úrazu na motorce pouze jednu ledvinu.

I proto cestovali za kanál La Manche v roli vyložených outsiderů. K dispozici také měli pouze starou, ještě předválečnou loď, která u některých soupeřů vzbuzovala smích, u jiných soucit. Jenže Jan Brzák-Felix a Bohumil Kudrna postoupili z rozjížděk do finále. A v něm pak olympijský závod vyhráli. Brzák tak byl do té doby naším nejúspěšnějším olympionikem.

V roce 1950 se s Kudrnou dvojnásobnými mistry světa. Vyhráli závody na 1 i 10 km. Ve dvaapadesátém, kdy už Janu Brzákovi-Felixovi bylo čtyřicet, závodil s Bohumilem Kudrnou na letních olympijských hrách v Helsinkách znovu. Zlatou medaili však šestnáct let po té první už zlatou medaili nevybojoval. O čtyři sekundy byli stříbrní….

Jan Brzák-Felix se nikdy nestal trenérem. Sám jednou řekl: „Já byl hlavně vodní turista. Pro mě bylo nejdůležitější jet každou sobotu a neděli na vodu. Někam, kde je to hezké a kde to člověka baví.“

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020