Česká mlátička

Rychlý vzestup naší boxerské naděje vyvrcholil nominací na olympijské hry 1928 v Amsterodamu. Nováčkovská tréma přispěla k tomu, že Nekolný se tenkrát vrátil bez úspěchu. Vzápětí však v nepřetržité řadě po sobě porazil mnoho předních evropských amatérů. Z padesáti sedmi zápasů prohrál pouze tři. Předseda smíchovského BC a manažer dr. Vladimír Hruban mu proto nabídl profesionální smlouvu a František, který se chtěl utkávat s těmi nejlepšími, ji bez rozmýšlení podepsal.

Největší zbraní stále populárnějšího Franty, jak mu fanoušci sportu říkali, byla vedle bojovnosti a postřehu schopnost neustále útočit. A především úžasně rychlý rytmus úderů. Jeho styl nadchl odborníky, žurnalisty i diváky. Později se v zahraničí zrodila populární Nekolného přezdívka: Česká mlátička. Na počátku roku 1930 vybojoval čtyři cenná profesionální vítězství v Berlíně a spřátelil se tu se slavným Maxem Schmelingem i jeho ženou, českou filmovou hvězdou Anny Ondrákovou.

V roce 1931 odjel Nekolný jako první československý boxer do USA. V novinách se psalo, že jede navázat na slavná turné takových českých umělců, jako byli Ema Destinnové, Otakar Mařák, Jan Kubelík. Ohlas na jeho skvělé zápasy dal této jisté nadsázce zapravdu. Na Frantově štítě zůstali v Madison Square Garden v New Yorku například Američany zbožňovaný Andy Saviola (ten dokonce už ve 4. kole k. o.), Eddie Ran, či Phil Rafferty a mnoho dalších velkých es tamního a vůbec světového ringu.

Kam Nekolný přijel, tam byl středem pozornosti. Uzavřel tu i nová přátelství, například s tenistou Karlem Koželuhem, chicagským starostou českého původu Antonínem Čermákem, boxerem Kingem Levinskym.

Po zápase se Saviolou přišel k Františkovi samotný Jack Dempsey a řekl mu: „Chlapče, ty jsi ale opravdu skvělý!“

Větší pocty se Františku Nekolnému dostat nemohlo.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2021