Hitlerovi navzdory (1936)

Amerického atleta Jesseho Owense, sprintera a skokana do dálky, který získal čtyři zlaté medaile, a československého gymnastu Aloise Hudce, jenž se na stejném olympijském stadiónu zaskvěl fenomenální sestavou na kruzích.

Už předtím připravili rozhodčí, kteří stále více podléhali tlaku německých pořadatelů, Aloise Hudce o jednu z medailí na bradlech. Tato nespravedlnost, ale také atmosféra, která ve zfanatizovaném hlavním městě Německa vládla, vybičovala skromného československého gymnastu k ojedinělému, neopakovatelnému výkonu.

• 
• A. Hudec
• 
•  

Ještě než Alois Hudec vstoupil na vyvýšené pódium po povinných sestavách na kruzích ke své volné, rozbolela ho silně hlava. Rozčilením i předcházejícím celodenním pobytem na slunci. Přesto si při pohledu do obrovitého hlediště, které ztichlo tak, že slyšel svůj vlastní dech, uvědomoval, že je dokonale koncentrovaný a připravený. Nejlépe, jak je schopen. Snad ještě o něco víc.

A skutečně. To, co nevysoký Čechoslovák na tomto nářadí předváděl, překonalo vše, co do té doby gymnastika znala. Všechny prvky, které ve své maximálně obtížné sestavě měl, prováděl naprosto dokonale. Švihy, vzpory, svisy, přednosy. A ty vůbec nejtěžší, nejcennější a nejobdivuhodnější, rozpory ve visu i střemhlav, dokázal držet neuvěřitelně dlouho. Dvakrát déle než kdy dřív. Chtěl, aby rozhodčí neměli ani tu nejmenší záminku ho poškodit a připravit tak o vítězství.

Když docvičil, panovalo na stadiónu pod olympijskými i nacistickými symboly stále ticho. Desetitisíce párů očí nevěřícně hledělo na muže, který po dokončení bezchybně provedené sestavy už zase nehybně stál na pódiu. Až potom propuklo hlediště, ve kterém byla i řada pohlavárů Třetí říše, v nadšený jásot.

Zásluhou Aloise Hudce získalo Československo na berlínských hrách 1936 jednu ze svých nejvýznamnějších a nejpozoruhodnějších zlatých olympijských medailí. Bylo to tři roky předtím, než pořadatelská země rozpoutala hrůzy druhé světové války.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020