Existuje česká trenérská tenisová škola? (A. Kodat)

Aleš Kodat by Aleš Kodat
Zajímavosti

Odpovídá úspěšný tenisový trenér, který byl kapitánem českého fedcupového týmu, dovedl Nikol Vaidišovou do dvou grandslamových semifinále a svého syna Toby Alexe do juniorského finále Roland Garros.

Václav Klaus ve své pozoruhodné knize Velcí ekonomové jsou mou inspirací píše:


„Z dějin se dozvídáme i to, že se ty nejdůležitější ekonomické poznatky většinou nezrodily v hlavách izolovaně bádajících jedinců, nýbrž v rámci ekonomických škol. To ostatně není jen znakem ekonomie. Vrcholná výtvarná díla také často vznikala v rámci nějaké malířské školy. V šedesátých letech se stala pojmem česká filmová škola, která si získala věhlas i ve světě a která „stvořila" velké filmové osobnosti. Totéž se dá říci o české hokejové škole. Proč má „škola" takový význam pro dosahování skvělých výkonů? V rámci školy se uchovává a z učitelů na žáky předává ta nejlepší tradice. Příslušníci školy cítí jistou sounáležitost a brání tradici školy vůči jiným směrům. Jejich snaha vyrovnat se svým učitelům i sobě navzájem je pro každého z jejich účastníků obrovskou motivací“.


Existuje tedy Česká trenérská tenisová škola?

Kdo byl nebo je vaším učitelem?


Dovolil bych si Vaše otázky přehodit v pořadí.


Díky svému ročníku narození jsem se učil hrát tenis v 70. letech minulého století. Mým prvním trenérem vedle mého otce, atleta a rekreačního hráče tenisu byl pan Mirko Lekic. Mimochodem učil i moji starší sestru.

Pokud připustíme, že existovala “česká tenisová škola”, tak Mirko Lekic byl jistě jejím předním představitelem. Dbal na čisté provedení jednotlivých tenisových úderu. Staral se a kontroloval naše tréninkové objemy. Vybavil nás tréninkovými deníky, kde se přesně zaznamenávalo, jaký uder či cvičeni jsme v daný den prováděli a kolikrát. Týkalo se to, jak jednotlivých úderu, tak kondičních, či kompenzačních cvičeni.

K nedílné součásti výuky tenisu s panem Lekicem patřilo používaní pomůcek a hraní na odrazové stěně. Něco, co není momentálně vidět nikde na světě a již velmi málo v Čechách. Něco, co opět charakterizuje “českou tenisovou školu”.

Mezi používaní pomůcek patřilo hraní úderu s dřevěnou pálkou. Několik jich Mirko Lekic měl k dispozici, ostatně si je podomácku, nebo víc odborně ze dřeva vyřezávali. Další pomůckou byl “esík”. Dnes molitanový válec na kusu provazu na procvičování a zdokonaleni kinetického řetězce tenisového podáni. V naší době to byl malý pytlík naplněný pískem zavěšený na provázku. Denně jsme museli vyplňovat do již zmíněných tenisových deníků kolik smyček jsme provedli. Hraní tenisu proti odrazové stene bylo naprosto běžnou, každodenní rutinou. Toto hraní v jakékoli podobě pomáhá ke zdokonaleni a rozvíjeni již jmenovaných nejdůležitějších tenisových, resp. sportovních vlastností.

Mirko byl autorem mnoha tenisových technicko-taktických publikaci a pravidelně dodával do oficiálního tenisového magazínu metodické listy. Věřím, že většina tenisových trenéru se těmito instrukcemi při výuce malých, resp. mladých tenistů řídila. Nevím, jestli Mirko školil trenéry v Čechách v rámci České tenisové federace, ale jeho činností vlastně byla zajištěna “jednotná výuka tenisu”. Jsem si jistý, že takových trenéru v té době existovalo víc, ale pravděpodobně si své znalosti nechávali pro sebe a sířili je jen ve svém nejbližším tenisovém okolí. Věřte, že drtivá většina mých vrstevníků a hráčů mé generace mají nejčistší a nejpohlednější úderovou techniku. Samozřejmě další, stále mladší a nejmladší generace hráčů a hráček mají stejně dobré základy tenisové techniky, ovšem ne v tak velkém množství jako to bylo do konce 80. let.

View the embedded image gallery online at:
https://sportantique.cz/kodat#sigProIdd12eb173e1

Pojďme tedy termín “česká tenisová škola” rozdělit.

Existuje “tenisová škola”? Samozřejmě. Na celém světě existuje tenisová škola. Co ovšem znamená, když před tento termín napíšeme “česká”? Má to alespoň v tomto sportu cosi společného s naši českou mentalitou, s českým myšlením, přístupem k práci, povahou…

Z mých zkušenosti v tenisové činnosti (výuka i trénovaní i soutěžení) si dovolím tvrdit, že my Češi nejvíce dbáme a vyžadujeme od svých žáků správné a optimální technické provedeni jednotlivých úderu. Jde vlastně o to, založit u malých tenistů správné základy, které zajistí, že v pozdějším věku nebudou hráči limitovaní v rychlosti, umístěni a energii jednotlivých úderu. V teto fázi výuky myslím jsme právě výjimeční v porovnaní s jinými zeměmi. Když mne moji tenisoví kolegové ze všech koutů světa vidí při tréninku, často slýchám větu “to je ta vaše česká tenisová škola”. Je to většinou při tréninku a nácviku správné biomechaniky úderu, kdy se velmi podrobně zabýváme i malými detaily v jeho provedeni. A to i přes to, že technika jednotlivých úderů je až pomyslný vrcholek pyramidy, která by měla stát na pevných základech mentální, fyzické a taktické vybavenosti a odolnosti. V tomto smyslu bych viděl rozdíl mezi českou tenisovou školou a ostatními.


Pojďme se nyní vrátit k prvnímu odstavci vaší otázky. Porovnaní škol obecně.


Pokud bychom přirovnali tenisovou školu ke školám uměleckého zaměřeni (malířství, film, herectví, sochařství, tanec) musíme si všimnout jednoho podstatného rozdílu. V těchto školách vyučuji bývalé “hvězdy” toho oboru. Stále posloucháme vyjádřeni mladších ročníků, jak je učí, nebo vyučoval “Pan” herec, režisér, mistr. To v mnoha tenisových školách neexistuje. Že by na příslušné fakultě nějaké university přednášel bývalý přední hráč ATP, resp. hráčka WTA. Většina takových hráčů či hráček pracuji pro tenisové federace, nebo jsou najímaní jako osobni trenéři aktivních hráčů a hráček. Výuka a předávaní jejich zkušeností je tedy opět individuální, nebo působí jen na malou skupinu hráčů. A tak stále dokola. Nikdo z těchto bývalých úspěšných tenistů nepomáhá s výchovou budoucích trenérů. Přitom zůstává nevyužita výhoda škol, jak jste ji vystihl v tom prvním odstavci. Tedy dokonalé zázemí, skoro neomezené prostředky (tady ale nemám info), dokonala obrana od vnějších vlivu a neomezena možnost testovaní.

Závěrem bych chtěl podotknout, že podle mého názoru specifická “česká tenisová škola” stále existuje. O tento fenomén ve světě se stará vědomě i nevědomky množství trenérů a rodičů ze všech větších či menších klubů a je určitou zárukou úspěchu českého tenisu ve světě. Doufám, že nám to vydrží.



pro blog sport antique sepsal Aleše Kodata se ptal: Daniel Markvart.

nakoupit na fanzone.cz Historické sportovní vybavení na: FANZONE

(5 - počet hlasů)
Přečteno 95 krát
Označeno v :