Šéfem v kasinu

Široký pruh světložlutého písku. Nad modrým mořem modré nebe. Bílé hřebeny vln se tříští o skály. Všude tisíce naháčů.

Na druhé straně končí pláž u silnice, za ní jsou hotely a penzióny. Mezi nimi vyniká velká budova Hiltonu. Koho přestalo bavit more, může se koupat v hotelovém bazénu na střeše. Kdo je už přesycen vodou i sluncem, ten může zajít v přízemí do herny. Zapadl jsem do ní. Vstříc mi kráčí – šéf. Ve fraku je ještě delší a ještě štíhlejší. Kde, kdo ho zná. Ne sice jako šéfa hotelu a herny, ale jako fotbalistu.

Andrej Kvašňák…

Naše setkání se ovšem neodehrálo v St. Tropéz, ale v Piešťanech. Místo ve Spartě šéfem v kasinu? Na Letné mohou zůstat klidní, protože tohle je pouze Kvašňákův sen, a když o tom vyprávěl, nebylo o legraci nouze.

Kvašňákova bondiáda

Místo dresu frak…Být šéfem herny, tato představa je ve sparťanském středním útočníkovi ta zakořeněná, že by stejnou úlohu sehrál rád i ve filmu. Barrandovu dávám tip: musela by to být detektivka a jako partneři by mu vyhovoval Hoger, Hrušínský, Brejchová a Bohdalová. Všichni jsou jeho nejoblíbenějšími herci.

Protože se nám při setkání stále ještě nechtělo hovořit o fotbale, zeptal jsem se: Kdybyste byl vybrán mezi kosmonauty, vstoupil byste do kosmické lodi?

Protože se bojím létat, jistě bych do ní vlezl. Možná že by mě to dokonce bavilo. Snad bych pociťoval tíseň, ale byl bych moc zvědavý. Kdyby mne vystřelili na Měsíc, neměl bych problémy s přestupem. Tohle totiž řeší inženýři.

K dovršení bondiády 007 kosmonaut Kvašňák prohlásil, že na rozdíl od Sparty a herny by na kosmické lodi přenechal velení Josefu Masopustovi.

Důvod? Masopust je plukovníkem a není vyloučeno, že se tajně připravuje na obtížný úkol. Zlí jazykové z hledišť pražských hřišť praví: odstřelit tento chilský tandem by bylo unfair vzhledem k tomu, co pro fotbal udělal, ale vystřelit…to by šlo!

Zase jsme na zemi

A k tom una fotbalovém trávníku. Ptám se ho lstivě: mate kopačky č. 44 ½ a odborníci tvrdí, že ten, kdo má velké nohy, není velkým hráčem.

Vadí mně to při střelbě nártem, ale při přihrávce nebo narážečce jsem často u míče o špičku dříve. Jako sprinter je v cíli o prsa dříve…

Letenský střední útočník je proslulý svými pády. Lid v ochozech vždycky povzdechne: Padá jako šraňky! Kvašňák přísahá, že v rodině nikdo nebyl železničářem, ale dodává:

Snažím se srážkám vyhnout. Také nechci naletět na špek Někdy si protihráče odhodím, a když nechci riskovat případné zranění z neúmyslné srážky, tak raději padnu. Prosím, někdy to také nafilmuji.

O fotbalové lize řekl:

Úroveň se vcelku zvýšila, vždyť dlouho nebylo jasno ani o vítězi ani o sestupujících. Zlepšení nastalo po fyzické i taktické stránce.

O úspěšném souboji útoku s obranami dodal:

Obranné řady nejsou slabší, ale útočníci si lépe dovedou připravit střelecké pozice. Ve Spartě jsme trénovali tak, že jsme hráli proti 12 nebo 13 hráčům. Kdo rád dribluje, měl povolenu jen jednu kličku, ostatní hráli jen na jeden dotek.

A protože je léto, doba dovolených, lelkování a dobré nálady a čas bez branek, končí Andrej Kvašňák vtipem:

“Manžel přijde domů a povídá své manželce: Miláčku, vyhrál jsem za tři koruny první cenu ve Sportce! Žena na to: Prosím tě – a kde jsi vzal ty tři koruny?”

F. Steiner, časopis Stadion, č. 30, 1967