Další rady lyžařům

Pak se naučíme obraty na místě, potom stoupání šikmo do svahu a měníme při tom na příhodných místech směr, aby pracovaly obě nohy stejně a neunavila se příliš jen jedna. Strmé výstupy kratších svahů neprováděj “jedličkou”, ale s přešlapem horní lyži zasekneš hranou do vrstevnice svahu a spodní k ní souběžně přisuneš, tyčky ti zajišťují oporu.

První výjezd si můžeš dovolit tam, kde svah přechází v rovinku a víš, že se sám zastavíš. Zvykej sin a přímou jízdu, s lyžemi asi 10 cm od sebe. Tyčky měj volně spuštěny podél těla, aby se však bodcem nedotýkaly sněhu.

Až získáš jistotu v přímém sjezdu a až tě ani male nerovnosti na svahu nepřipraví o rovnováhu, začni se zatáčením. Nejprve přívratem, střídavě na levou a pravou nohu, abys později netrpěl chronickou levotočivostí nebo pravotočivostí.

Zabralo by příliš mnoho místa, popisovat zde podrobně postup. Dej si předvést přívratnou kristianii dobrým lyžařem a zkoušej ji tak dlouho, až ji zvládneš spolehlivě, na obě strany a stejně v čerstvém, hlubším sněhu, jako na uježděné sjezdovce, protože už se nespoléháš na to, že to, “nějak dopadne”. Ale dovedeš zastavit kdy chceš, nebo kdy to musí být.

Nečekaných zastavení bývá z počátku dosti ane vždycky se to odbude bez “lavoru”. Nepadej však nikdy dozadu, nejbezpečnější je pád šikmo dopředu na roztažené ruce. Až budeš padat jen 3 -5krát za odpoledne, můžeš o sobě říci, že už něco dovedeš.

Lyžař se stále učí a není s učením u konce. Pilností a vytrvalostí se dá někdy nahradit i to, čemu se říká talent. Nadaných lyžařů je málo, a protože ani ty nejsi tím šťastným, kterému to jezdí samo, budeš se učit a učit, abys co nejdříve zvládl svá prkýnka a aby nebylo sjezdu, na který by ses neodvážil. Rozumná odvaha, která neriskuje pro hloupou sázku nebo nařčení ze zbabělosti, ta by měla být v každém z nás. Obyčejně se nic nestane tomu, kdo se nebojí.

Časopis Vpřed, 16/1947, Alfred Zahradník