Poprvé a naposledy vítězí žena

10. října 1937 bylo v hledišti našeho nejslavnějšího dostihu 40 000 diváků. Startovalo v něm 9 koní z Československa, mezi nimi i klisna Norma s Latou Brandisovou, 5 z Německa a 1 z Francie. Hrabě Zdenko Radoslav Kinský, majitel chlumeckého panství i majitel a chovatel Normy, byl nejdříve rozhodnut, že klisnu do její čtvrté Velké pardubické nepošle. Ani komtese Latě, jeho sestřenici, se nedařilo přesvědčit ho, aby to obě, po 3., 2. a 5. místě v letech 1933-1935 ještě jednou společně zkusily.

Kinský však své stanovisko na poslední chvíli přece jen přehodnotil. V Německu byl už čtyři roky u moci Hitler a nacistické výhrůžky, i na adresu Československa, se stupňovaly. Třetí říše také chtěla, rok po OH 1936 uspořádaných mezi nacistickými symboly v Berlíně, demonstrovat svou převahu i na poli dostihovém. Do Pardubic se chystala vyslat své nejlepší koně i jezdce. Kinský proto Normu s Latou Brandisovou do tak prestižního i politicky podbarveného sportovního boje vyslal.

Favority byli vítězové dvou předcházejících ročníků – německý polokrevný valach Herold s jezdcem Oskarem Lengnikem. Ten, a s ním celé Německo, byl přesvědčen, že vyhraje potřetí za sebou, v letech jdoucích po sobě. To do té doby žádný kůň ani jezdec nedokázal.

Ani jim však nebyl klasický hattrick dopřán. Padli na Taxisu a problémy měli i na dalších překážkách. Do cíle doběhli s obrovskou ztrátou třetí. O sedm délek zvítězila Norma s Latou Brandisovou, která zvolila zpočátku pomalejší, opatrnější tempo, před jiným německým koněm Quixiem s jezdcem Willibaldem Schlagbaumem.

Triumf 10leté klisny a „naší slečny“, jak se Latě Brandisové říkalo, vešel do historie jako první a dosud jediné vítězství ženy ve Velké pardubické. Ve veřejnosti, nejen dostihové, mělo ohromný ohlas. I proto, že obě zdolaly těžkou konkurenci ze země, jejíž politika byla pro celý svět hrozbou, která se později tak tragicky naplnila.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020