Chlapík Viktor

Je však ještě rychlejší prostředek, který v okamžiku spojí obě vzdálené metropole – sympatie. Rodí se v srdci a cestuje bez pasu a víza. K jeho zrodu stačí maličkost – zapnout si televizor, a mezi sedmnáctiletou Varjou Parfjonovou z Moskvy a brankářem fotbalového mužstva ČSSR Ivo Viktorem z Prahy začne proudit neviditelní fluidum.

Nikdy v životě se tito dva nepotkali, ale obdiv a touhu po známosti zrežírovala televizní obrazovka. O tom ať však vypráví obsah zajímavého dopisu, který přišel redakci Štartu z Moskvy.

“Vážená redakce! Drazí přátelé! Rozhodla jsem se vám napsat, protože mám ráda váš časopis Štart, který je velmi populární. A nyní malá prosba. Asi každý z nás má svého oblíbeného sportovce. Já jsem ho do 2. Listopadu neměla, ale už jsem si ho našla. Jej jím Ivo Viktor. Sledoval jsem v televizi utkání Anglie – ČSSR a hra vašeho brankáře mi učarovala. Přímo jsem chtěla zvolat “Molodec!”

Velmi vás prosím, pošlete mi jeho fotografii a odevzdejte Ivu Viktorovi vřelé pozdravy a mou stuhu. S přátelským pozdravem Varja Parfjonová, Moskva M-105, Varšavské šosé 4/8. Dveře 110.

Letecké listovní zásilky nebývají těžké, ale list Valerje Parfjonové vážil o cosi vice. Byla v něm totiž bílá hedvábná stuha, na kterou odesílatelka vlastnoručně vyšila barevnými bavlnkami v ruštině svůj obdiv reprezentačnímu brankáři: MOLODEC VIKTOR! ANGLIA – ČSSR, 2. XI. 66.

Je tedy přirozené, že jsem naší čtenářce z Moskvy ochotně vyhověl a její dáreček poslal adresátovi. S přáním, aby ho tento milý suvenýr a zajímavý projev uznání od neznáme obdivovatelky zdaleka potěšil a připomínal velký výkon z Wembley, který ji uchvátil...

-KW-, časopis Štart, č. 44/1952