Z galerie průkopníků (Rohování)

Fridolin Hojer

Mistr Fridolin Hojer stál u zrodu našeho zápasnického a vzpěračského sportu, kterému zůstal věren po celý život. Byl jeho adeptem, průkopníkem, učitelem-vždy stejně oddaným a loyálním. S Hojerovým jménem zůstane navždy spjat kus historie, nejen čs. Sportu zápasnického, ale i rohování. V r. 1891 byl zasvěcen pozdější učitel a propagátor Noble Art v rohovnický sport Australanem Charlesem Fenglerem a stal se náhle v umění rohovnickém odborníkem na slovo vzatým, jako byl a je odborníkem v methodách tělocvičných, žádný moderní systém nemá proň tajemství, sportovní kariéra F. Hojera vykazuje i řadu vzpěračských. Dnes stejně svěží a ohebný jako před čtyřiceti lety pracuje padesáti sedmiletý, nestárnoucí veterán žíněnky v ringu, ve své vzorné škole v Praze, podporován platně synem Jiřím, kráčejícím oddaně po cestě svého otce.

Zprávy z říše snů

Dojem knock-outovaného rohovníka. Robert Fitzimmons, jenž byl světovým championem od 17. Března 1897 až do 9. Června 1899, popisuje takto dojem knock-outovaného boxera:

Je-li rohovník udeřen s dostačenou silou do čelisti a poslán na zem, zdá se mu bezprostředně nato, že poslouchá symfonii. Trubky zuřivě vřeští, flétny piští pronikavými, vysokými tóny, vlašské bubny rachotí a turecký hromuje, cimbály plesají a rohy slavnostně hlaholí.

V té chvíli nohy rohovníkovi se nejistě pokoušejí o pohyb, ruce nabírají vzduch. Hudba počíná se vzdalovati a slábne. Rozhodčí zvolna, ale přesně odpočítává:

Jedna…dvě...tři…

Rohovník nevidí pohyby rukou, odzvánějících umíráček a skandující jeho porážku. Snaží se jen usilovně slyšet vzdalující se orchestr. Nyní bubnování jest tak slabé, že se zdá zaléhat zdaleka, zdaleka. Turecký buben jest ještě sluchem postižený, ale rohy znějí tak lehounce, že nástroje zdají se být kdesi v nesmírné dálce. Trvá to věky-a přece rozhodčí došel k šesti. Zápasníkovi se zdá, že poslouchá hudbu celé hodiny. Pokouší se zvednout hlavu, napíná nervy. Jeho tvář mluví o agonii. Kdyby mohl alespoň ještě flétnu poslechnout! Příliš pozdě! Stěží postihuje zvuk trubky-a nadále vše umlká.

Deset. Knock-out.

Fitzimmons, jenž zápasil více než třistakrát a jenž zřídkakdy seznámil se s podlahou ringu na deset vteřin-velmi trval na této své orchestrové teorii! Dokud slyšíte jedinou notu,“ říkal „dotud máte naději, že můžete ještě nabýt smyslů. Ustane-li však hudba úplně-konec. Jste mrtev!“

Časopis Sport, roč. 4, 30. Dubna, 1924

Sportovní humor a karikatury na: FANZONE