Pierre de Coubertin

Středověk se o znovuzrození olympijských her nezajímal. Až v roce 1852 přišel berlínský profesor Ernst Curtius s myšlenkou vykopávek ve starověkém Olympu. Dlouhá léta hledal podporu svých myšlenek, a tak k realizace celé věci mohl přikročit až v letech 1875-1881. Objevy se staly cenným přínosem nejen pro archeologii, ale obohatil významnými daty a měřením i historii středověké tělesné kultury. Zde zakřesala i první myšlenka oživení starověkých olympijských her.

Curtisovou myšlenku přivedl k životu francouzský baron Pierre de Coubertin. Rodiče předurčili svého syna pro vojenskou dráhu, ale Coubertin se vice zajímal o politické a pedagogické otázky. Poznal neradostný život tehdejší mládeže. Vrozená láska ke sportu ho přivedla k myšlence, jak nahradit hazardní hry ušlechtilým zápolením. Dospěl k závěrům, že čestný sportovní boj může upevňovat i přátelství mezi národy. Na kongresu atletického sportu v roce 1892 v Paříži navrhnul Coubertin oživení starověkých olympijských her. Střetl se s neporozuměním a výsměchem, ale své myšlenky se nevzdal. Znovu přišel s tímto návrhem na kongresu o dva roky později. Neúnavný Coubertin dosáhl souhlasu! Kongres jmenoval výbor, založený ze zástupců dvou 14 států, který měl první hry připravit. Všichni se zavázali, že se vynasnaží, aby sportovní boje charakterizovali šlechetnost a rytířskost.

Po dlouhém spánku, po 1303roční přestávce olympijské hry opět ožily k nové slávě a staly se významným mezníkem v dorozumění a přátelství lidí všech ras a národů světa.

Časopis Štart, č. 49, 1956. Upravil D. Markvart