Z Berlína 1936 přivezli naši kanoisté dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili. 15letý začínající lounský veslař Pepík Holeček se tehdy rozhodl, že dá veslařině vale.

Ve finálovém závodě na 400 metrů překážek při letních olympijských hrách 1956 v australském Melbourne zakleklo do startovních bloků šest soupeřů – nikoli tedy, jako v pozdějších letech, osm.

V textu nazvaném Londýnské maratónské tragédie jsme se o té druhé, která se odehrála na letních olympijských hrách v Londýně v roce 1948, zmínili jen krátce.

Naši první olympijskou medaili nezískal v roce 1900 atlet-diskař František Janda, jak se většinou tradovalo, nýbrž, o několik dnů dříve než on, tenistka Hedwig Rosenbaumová.

Kanoistické soutěže XIV. olympijských her se uskutečnily na řece Temži v Henley, asi 50 km západně od Londýna.

V římském Palazzo dello Sport na LOH v Římě 1960 nastoupilo ke svým bojům 280 rohovníků. Československo mělo zastoupení skromné – Josefa Němce ve váze těžké, Josefa Töreho v lehké a Bohumila Němečka v lehké welterové.

Dne 18. října 1964 bojovali světový rekordman, mnohonásobný mistr světa a Evropy Jurij Vlasov, obhájce olympijské zlaté z Říma 1960, a Leonid Žabotinskij o vítězství v trojboji v těžké váze na LOH v Tokiu pouze mezi sebou. Nikdo z další soupeřů jim nedokázal konkurovat.

V osmi letech prodělal Jan Kůrka těžký zánět mozkových blan. Přežil tuto chorobu jako první a jediné ze čtyřiceti dětí v nemocnici v Pelhřimově.