Středověk se o znovuzrození olympijských her nezajímal. Až v roce 1852 přišel berlínský profesor Ernst Curtius s myšlenkou vykopávek ve starověkém Olympu. Dlouhá léta hledal podporu svých myšlenek, a tak k realizace celé věci mohl přikročit až v letech 1875-1881. Zde zakřesala I první myšlenka oživení starověkých olympijských her. Curtisovou myšlenku přivedl k životu francouzský baron Pierre de Coubertin. Vrozená láska ke sportu ho přivedla k myšlence, jak nahradit hazardní hry ušlechtilým zápolením. Dospěl k závěrům, že čestný sportovní boj může upevňovat I přátelství mezi národy. Na kongresu atletického sportu v roce 1892 v Paříži navrhnul Coubertin oživení starověkých olympijských her. Střetl se s neporozuměním a výsměchem, ale své myšlenky se nevzdal. Znovu přišel s tímto návrhem na kongresu o dva roky později. Neúnavný Coubertin dosáhl souhlasu! Kongres jmenoval výbor, založený ze zástupců dvou 14 států, který měl první hry připravit. Všichni se zavázali, že se vynasnaží, aby sportovní boje charakterizovali šlechetnost a rytířskost. Po dlouhém spánku, po 1303roční přestávce olympijské hry opět ožily k nové slávě a staly se významným mezníkem v dorozumění a přátelství lidí všech ras a národů světa.
1. prosince 1956 je v australském Melbourne, kde probíhají XVI. letní OH, od samého rána vedro k zalknutí.
Dne 10. září 1960 byl mezi účastníky závěrečné atletické disciplíny LOH v Římě i Abebe Bikila, 28letý reprezentant Etiopie
Pražský rodák Jan Brzák vyrůstal v Praze u Vltavy.
Za jedno a čtvrt století, co se na sportovištích zápolí i pod pěti barevnými spojenými kruhy, se odehrál bezpočet tzv. olympijských tragédií.
Na olympijských hrách 1960 v Římě byla nejzkušenější československou gymnastkou 28letá Eva Bosáková.
Už v průběhu veslařské sezóny roku 1960 byly výkony a výsledky 24letého Václava Kozáka a 30letého lékaře MUDr. Pavla Schmidta, posádky našeho reprezentačního dvojskifu, skvělé.